Něco málo o mně...

Bydlení na Šumavě, to už je asi první podstatný důvod proč se zajímat o přírodu. Už na základní škole, jsem začal pozorovat a aktivně se zajímat o přírodu. Navštěvoval jsem ornitologický kroužek p. Vozábala a bylo jasno. To je to, co mě baví. K focení jsem se dopracoval pozvolně, jednoduše touhou si ty hezký pozorování co nejlépe zdokumentovat, a pak líp a líp. Svého času jsem se focení věnoval opravdu velmi aktivně, měl spousty plánů a furt někde na něco čekal a něco vymýšlel. Jenže jsem si časem uvědomil, že tudy má cesta nevede. Tak jsem zvolnil, přestal jsem snímky plánovat, na zvířata čekat a hodiny vysedávat a doufat v něco vysněného.

Fotím už jinak, méně a pomaleji, snažím se si každé zmáčknutí spouště rozmyslet, přemejšlet, jestli je to ta chvíle kdy mám domáčknout spoušť. Snažím se myslet analogově, nefotím stovky snímků za den a asi ani za měsíc. Fotka musí přijít sama, nikdy jí nedoženu. Žiji více okamžikem. Jen si rád sednu mezi kameny, k patě stromu nebo za vývrat a koukám. Jistě to má své limity a zvířata mi musí dovolit je fotit, vždy o mně ví, případně je to souhra okolností a náhod. Tak mě to ale naplňuje daleko víc a o tu fotku mi zase tolik nejde, chci to zažít. Nepovede se teď, povede se třeba jindy a když ne, tak se taky nic nestane. Nejdůležitější je pro mě zážitek, pohled do dalekohledu, vidět to živě, být součástí. Focení mě od toho paradoxně trochu vzdaluje. Přibližně 90% času, který strávím venku, foťák z batohu vůbec nevyndám.

V roce 2022 jsem se rozhodl přestat se po 15 letech věnovat wildlife fotografii a prodal jsem všechnu techniku k tomu určenou. Mělo to několik důvodů, možná vyhoření, ztráta motivace, nové životní priority, návrat ke kořenům. Nikdy jsem nebyl pravej wildlife fotograf, pořád jsem byl spíše pozorovatel přírody. Ten foťák mě prostě často spíše otravoval. Poslední etapa se špičkovou Sony technikou byla hřebíček do rakve. Kouzlo fotografie zmizelo s tím, jak ta technika vše zvládala a vlastně mi nedovolila ani chyby. Sterilnost a plochost výstupu zas ovlivnit nedokážu. Bylo to tak monotónní, jen mačkat spoušť, ztratilo se kouzlo. Vím, že jsem něco dokázal a že mé fotky reálně pomáhají ochraně přírody. Výstav jsem měl několik, časopisy, knížky, byl jsem v ČT a v ČR. Mé fotky viděl šéfredaktor US verze National Geographic. Dál to ale nedotáhnu, alespoň zatím ne...

Nechci aby to vyznělo smutně, rozhodnutí bylo svobodné a čisté, jsem rád, že jsem to udělal. Fotografii stále miluji a věnuji se jí, ale ne wildlife dokumentu.

Stále fotím také na film, nutí mě to přemýšlet. Navíc analogové kompakty sbírám. Věnuji se street fotografii, portrétům, aktům a dokumentu. Nic z toho ale tady na webu nenajdete, možná někde jinde...

Nefotím rodinné ani společenské události na zakázku ani těhotenské, párové, rodinné apod. portréty. Svatby fotím pouze velmi výjimečně se specifickým výstupem. Jiné zakázky přijímám minimálně.

Kdyby bylo pro někoho důležité čím fotím, tak používám digitální techniku Leica. Analogovou techniku Leica, Yashica a Canon.

• Jsem zastánce bezzásahovosti.
• Podporuju Správu Národního parku Šumava.
• Podporuji divočinu a ochranu přírody a krajiny.
• Podporuji ekologickou činnost.
• Jsem součástí spolku a knihy Šumava domovem.
• Jsem člen ČSO a JOK.