Sobotní večer a sovy

01.04.2016

Už pár dní vyrážím v noci poslouchat sovy, tak jako každé jaro a podzim. Většinou jezdím po VÚ a PO Boletice. Proto když přijeli kamarádi o víkendu na sovy, vzal jsem je rád i jinam než do prostoru, nejprve jsme se ale jeli podívat tam, jestli na osvědčeném místě nebude uralka (puštík bělavý). Nenašli jsme jí, jen dvě stopní dráhy rysa (kočka a kotě) a opodál místo, kde značkovali a tak se ještě za světla přesouváme do Stožce. Za soumraku už kráčíme přes Stožecká luka, kde jsem čekal kulíška, ale neukázal se nám. Viděl jsem jen proletět ořešníka kropenatého. Přicházíme na další osvědčené místo výskytu uralky a čekáme na tmu. Uralku nevidíme, jen prolétne nad mýtinou káně rousná. Za velkého šera se ozve první kulíšek nejmenší na nahrávku a reaguje podrážděným hlasem. Jana ho dokázala najít na špičce jednoho smrčku. Za chvilku se ozval druhej. To už je tma, ještě chvíli čekáme a pak zkouším zahrát uralce, neozývá se. Zkoušíme to ještě opodál a pak po tmě jdeme zpět do Stožce. Ještě jedem zkusit jedno místo, ale tam je také ticho. Stožec opouštíme a vracíme se do prostoru, hned na prvním zastavení zaslechnu sýce rousného, vystoupíme a slyšíme puštíka obecného, buď se sýc ozval hned po příjezdu a po houkání puštíka ztichl, nebo to co jsem slyšel hned po příjezdu zkreslilo to, že jsem seděl v autě. Puštík obecnej byl jistej. Cestou vidíme jezevce lesního a letícího kalouse ušatého. Za chvilku jsme opět na mém oblíbeném místě v prostoru, posloucháme a po pár minutách něco v dálce slyším, mám podezření na uralku. Stále máme napnuté uši a po chvilce se ozve jasněji, chviličku váháme, jestli to není někde v dálce pes. S dalším zaslechnutím už není pochyb, krásně zdálky se mám ozývá puštík bělavý. Jeho hlas se táhne nočním lesem a má to krásnou atmosféru. Přemýšlím, odkud to může být, sedáme do auta a já volím trasu, tak aby jsme se jí zkusili přiblížit. Křižujeme lesní cesty, dvě zastávky a nic. Ale nepovedlo se, nevadí, i tak to byl parádní večer. Druhý den ráno partu vyzvedávám a míříme na tokaniště tetřívků, po chvilce jsme zde a v chumelenici vidíme jednoho tetřívka obecného, což jsem kvůli brzkému datu a počasí nečekal, po přelítnutí opodál i toká. Poté jedem na chvilku hledat uralku, sněží a je chladno, jen to tak zkoušíme a já je pak posílám znova na Stožec, už jsem nějakou chvíli doma, když Martin píše, že nafotili kulíška. Myslím, že se jim cesta povedla a já byl rád, že zas netrajdám sám.